Poslední report Marka Tomana:
A jdeme do finále.
Hentai Corporation spustili rockovou smršť, jako by obživl Jim Morisson, ale ubral na patosu a přidal na humoru. Anebo se nabízí jiné přirovnání: takhle novátorsky a divoce zněli Už jsme doma koncem osmdesátých let při pololegálních koncertech v Teplicích. Nekorektní promluvy Radka Škarohlída, podivné tanečky a zvuková smršť – to je esence rokenrolu. Diváci byli částečně nadšení a zčásti mimo, což je vlastně totéž.
Vystoupení Prague Conspiracy poznamenal výpadek zvuku, na Mighty Sounds jinak nevídaný. Kontrastoval s natěšeností kapely hrát (zrovna jim se to musí přihodit!) – pak obvody konečně secvakly, dráty se zauzlily a následovala plnohodnotná šou s tradičně strhujícím výkonem zpěvačky.
Kšandy Industry je vycházející hvězda ve ska žánru, která určitě zaujme bezprostředností a nasazením. Jejich texty mají blízko k prvoplánovým sloganům, ale protirasistické nasazení si zaslouží kladné body.
The Prosecution z Německa roztančili publikum skacorem, který připomněl tradici festivalu. Vlastně je třeba říct, že na Mighty Sounds se pořád hraje ska ve větší míře, než by možná odpovídalo „trendům“ – anebo že by se ska vlna zase vracela?
Vasilův rubáš – jazykový humor, komunikace s publikem a kvapné tempo na Mighty zabírají. Na tento „folkový punk“ se zvesela pogovalo, a divoké jazykové kombinace vyvolávaly bujarý smích. Takhle kapela zjevně s festivalem ladí, což si taky uvědomuje – diváci byli pro „Vasila“ i pro „rubáš“ prostě „zlatíčka“. Každý, kdo bydlí v paneláku, si po jejich vystoupení konečně mohl začít připadat „in“.
Vladimír 518 na sebe nechal diváky čekat déle než zahraniční kapely, které odehrály své sety zcela podle časových dispozica šetřily s přídavky. Po sebeironii, která k MightyS ounds patří, ani stopy. Měl ovšem před sebou fanoušky, kteří na jeho přístup k věci slyšeli. Na druhou stranu, z punkové Hanby, která hrála pro pár lidí ve stejnou chvíli, bylo cítit daleko větší nadšení pro věc.
Nevím jak vy, ale já mám u kapel, na které se těším na MightySound nejvíc, pokaždé problém. Jejich živé vystoupení obvykle neodpovídá silnému pocitu, který znám z nahrávek, z Youtube a placek. V nedělním programu se to týkalo The Slackers. Vic Ruggiero byl ironický a vlídný zároveň, muzikanti hráli a sázeli ikonické pózy přesně tak, jak to znám, a vystoupení bylo zcela profesionální – přece jen mi připadalo trochu krátké. Ale je třeba uznat, že dokonale vygradovalo, takže u závěrečného Have the Time kapela rozpohybovala publikum k vášnivému křepčení.
Talco – italští skáčkaři vystupující na konec – rozskákali dav směsí ska a italských lidovek. Bylo to přímočaré, jednoduché a fungovalo to skvěle.
Je třeba ocenit, že i když to byl desátý ročník Mighty, neřečnilo se a nedělaly se pózy. Místo toho nastoupili po Talco tři mladíci (stage manageři tří hlavních pódií) s příslušnou číslicí na tyčkách, kteří předvedli nadšenecký striptýz. Jenom jsem si nestačil všimnout, jestli měli svoje příslušenství omotané červenobílými páskami z parkoviště, nebo nějakým jiným materiálem.
Pondělní ráno přineslo pohled na napolo rozebrané stage, jako pokaždé dost depresivní. Letiště, na kterém se balí festival, pokaždé dává znát, ž eMighty Sounds trvají pár dní a stojí jejich crewspoustu otročiny. Na návrat do reality vhodně upozornili policisté, odchytávající řidiče hned za vlakovým přejezdem.
Takže je to pryč? Až do příštího roku. Nezbývá než sledovat průběžné hudební akce Mighty Sounds, anebo se zachovat podle rady dr. Zádrhela, který otevíral festival s vystoupením „Milostná předehra – jak na ni?“ Řekl zhruba, že milostnou předehru je zapotřebí nebrat jako zkratku k sexu. Měli bychom si jí užívat, vychutnávat ji a prodlužovat ji – dál a víc. Mighty Sounds zkrátka pondělním ránem nekončí. Jdeme do finále, a jedeme dál.