Bad Manners (UK)
Kde koho asi napadlo, že nám to teda trvalo. A je to zatraceně pravda. Každopádně křivdili byste nám, kdybyste si mysleli, že jsme to za těch devět let zkusili poprvé. Vlastně to zkoušíme šest let v řadě a letos to konečně vyšlo.
Máme tady devátý ročník a tuhle parádní two-tone legendu, která dře v čele s charismatickým frontmanem Busterem druhou dobu již od roku 1976. Ano, počítáte správně, za čtyři roky Bad Manners oslaví 40 (přerušovaných) let na scéně. Lip Up Fatty, Special Brew, Just a Feeling nebo Can Can a mnoho z dalších hitovek z originálního pera Bad Manners zazní pod letní oblohou táborského letiště.
Bad Manners, společně s The Specials, Madness a Selecter, kralovali scéně na konci sedmdesátých a začátkem osmdesátých let. Jejich charakteristický zvuk, hlas a pódiová šou z nich rázem udělala jednu z nejrespektovanějších two-tone kapel, kterou dodnes fanoušci po celém světě uctívají bez přehánění nade vše. Se svými nestárnoucími hity taky celý svět objeli a vidět je mohli fanoušci na čtyřech světadílech.
Tenkrokrát se však Bad Manners chystají do Tábora a je nad slunce jasné, že to u nás pořádně rozjedou. Kdo totiž viděl jejich vystoupení, ať už v pražském Roxy nebo kdekoliv jinde, moc dobře ví, že tahle kapela zkrátka umí.
Comeback Kid (CAN)
Comeback Kid jsou kanadská hardcorová mlátička staronový školy, která brázdí svět od roku 2002. Tehdy se dva kytaristi metalově hardcorovejch Figure Four, Andrew Neufeld a Jeremy Hiebert, rozhodli pojmout styl domovský kapely po svým a vydat se trošku jinou cestou. Neufeld s Hiebertem neměli původně v plánu, že by se z Comeback Kid mohla vyvinout platforma, ve který budou plně uspokojovat svý muzikantský tužby, ale jakmile nabrali zbytek posádky, začali koncertovat a ještě vydali během roku debutový album, bylo jasno – Figure Four zůstanou u ledu a kluci zkusí dobýt svět jako čerstvý jméno pod vlajkou moderního melodickýho hardcore punku.
Po dvou letech vytrvalýho koncertování vydávají Comeback Kid druhou desku Wake the Dead, kterou přijali jak fanoušci tak kritika s obrovským nadšením a kapela se stává určující silou na poli nezávislýho HC. Titulní písnička Wake the Dead je dodneška jedním z největších hitů a má v sobě všechny atributy stylu, ve kterým Comeback Kid kralujou: vyřvaný vokály v refrénech umocněný sborama, houpavý kytarový riffy, punkový i moshující pasáže, střídání rychlýho a středního tempa, který umožňuje perfektní gradaci… Výsledek je muzika, která s váma sice praští o zem a vyrazí zuby, ale hned nato podá ruku a dá vám čas si to, co vám z pusy vypadlo, zase pěkně posbírat a připravit se na další flák.
Po albu Wake the Dead odchází zpěvák Scott Wade a mikrofonu se chápe původní kytarista a zakládající člen Andrew Neufeld, o kterým už byla řeč. Mezi fanoušky se samozřejmě okamžitě strhne vášnivá debata, jestli dokáže Neufeld, kterej byl do tý doby pouze součástí sborovejch vyřvávaček, adekvátně zaujmout Wadovo místo, ale s albem Broadcasting… (2007) se ukazuje, že jsou všechny dohady lichý. Neufeldovi sedí nová role jako ulitá a kapela jako celek se ve zručnosti a očividný lehkosti, se kterou píše jednotlivý songy, posunuje zase o pořádnej kus dopředu. Stejnej trend následuje i na následujícím, zatím posledním albu Symptoms + Cures z roku 2010, který označuje jak početná fanouškovská základna, tak zainteresovaná kritika za vrchol cesty, kterou kapela si kapela osm let zpátky vytyčila.
Comeback Kid jsou z jednou z nejinovativnějších a zároveň nejlíp poslouchatelnejch hardcorovejch kapel, který si vzali dědictví hardcore punku a přetvořili ho v novej žánr. Troufáme si tvrdit, že na Mighty Sounds předvedou jedno z nejzajímavějších vystoupení, nehledě na to, že pokud se zadaří a kapela do tý doby vydá anoncovanej novej materiál, dostane se nám navrch i super exkluzivního zážitku.
Down by Law (USA)
Další kapelou, která jak dílek puzzle pomůže poskládat pestrou skládačku line-upu letošního Mighty, jsou američtí Down by Law. Je to čtyřčlenná formace, co si jede punk rock už od roku 1989 a i když se za tu dobu v kapele otočila strašná spousta muzikantů, zůstává jen frontman Dave Smalley (kytara, zpěv), jedou neúnavně dál. Pravda, v roce 2003 si dali pětiletou pauzu, ale jak se říká – během té si odpočali a nabrali síly, aby to zas mohli roztočit na 110 %.
Down by Law nejsou žádnou provařenou stár, která by se těšila komerčnímu úspěchu a prvním příčkám v hitparádách. I přesto jsou často zmiňováni jako zdroj inspirace a vzor mnoha hudebními velikány. Kapela má na kontě sedm studiových alb, z nichž nejúspěšnějšími jsou ty z poloviny 90. let, které Down by Law vydali pod křídly Epitaph Records. A není se čemu divit, vždyť už její prvotinu z roku 1991, nazvanou jednoduše Down by Law, měl producentsky pod palcem majitel labelu a kytarista Bad Religion Brett Gurewitz. Tato spolupráce vydržela i na několika dalších deskách. K třetímu albu Punkrockacademyfightsong z roku 1994 Down by Law odjeli turné mj. s NOFX, The Offspring nebo Pennywise. A ačkoliv se před vydáním desky kompletně obměnila sestava (až na Davea), šlapalo jim to neskutečně.
Do současné podoby se složení kapely změnilo ještě několikrát, ale to není podstatné. Od reunionu v roce 2008 kluci čtyři roky pracovali na další desce, která pod názvem Champions at Heart spatřila světlo světa v srpnu 2012. A právě název poslední desky naprosto vystihuje podstatu Down by Law. Pokud na ně na Mighty přijdete, nečekejte hity, které znáte z televize. Na koncertě Down by Law se dozvíte, kde čerpaly inspiracy velké kapely a možná tak nevědomky nahlédnete i do jejich kuchyní.
Discoballs (CZ)
Řádné taneční rytmy a hity, za který by se nestyděl ani Matuška. Za sedm let jejich existence prošla kapelou slušná řádka muzikantů ze spřízněných kapel (2v1, Vertigo, Flaming Cocks, The Spankers, Prague Conspiracy, Budulínek, Queens Of Everything a mnoho dalších). Změnám se nevyhnul ani post zpěvačky. Současná frontmanka Anča je již třetí (a snad poslední) zpěvačkou kapely. Jejich neustálé morfování a to, že kapela stále funguje na 100% a že její fanoušci stále přibývají, však jen potvrzuje, že Discoballs mají opravdu zápal a chuť dělat hudbu na plný koule. A že to dělají zatraceně dobře. Přes všechny změny zůstala kapela věrná svému stylu, kterým je suprskáčko, našláplé a melodické, přičemž se nestydí zabrousit k punku či discu. U Discoballs je obrovská výhoda, že když už nemůžete pařit, protože jste moc staří, nalití nebo prostě unavení, můžete prostě zavřít oči a v klidu si vychutnat ty parádní pecky.
