Na životě lidí jsou poutavé především jejich jednotlivé příběhy. Všechny tyhle osudy, legendy a tajemství, které nás na ostatních vždycky tak fascinují. U muzikantů to většinou platí dvojnásob, pokud teda nejste Richard Krajčo, že ano? Představte si typa, který se narodí v Dánsku a svoje mládí tráví v jaderné ponorce jako radista. Pak se prostě nasere (nebo mu jebne, říkejte tomu, jak chcete), sebere se, sbalí si kufry a vypadne do USA.
Ale pojďme zpátky k celému příběhu. Píše se rok 1989, Kim Nekroman opuští svoji jadernou kámošku a vyplouvá do zcela jiných vod. Původně začíná jako bubeník, ale nakonec mu život zamíchá osudem a udělá z něj basistu. A to ne jen tak nějakýho. Pověstným se stal především jeho kontrabas ručně vyrobený z dětské rakve. Tento element se v historii Nekromantix stal nejen součástí image, ale především jejich poznávacím znakem.
Na to, že kapela má jen tři členy, vystřídalo se jich požehněně. Někteří skončili v Rezurex, jiní v Tiger Army a bohužel někteří jsou dokonce po smrti, což platí například o posledním bicmanovi, kterého nahradila strhující bubenice Lux. Nekromantix jsou rozhodně jednička svého žánru, minimáně ta, která aktivně koncertuje, což v jejich případě není zase tak časté. Do Evropy jezdí jen velmi zřídka, a kdy byli naposledy v České republice, by se člověk snad ani nedopočítal. Momentálně jedou turné v USA s The Reverend Horton Heat a navíc se zdá, že koncerty budou v létě na území Evropy jen tři.
Vydali osm desek, z nichž čtyři vyšly na Hellcat Records, takže tu máme další kapelu z této pověstné stáje Tima Armstronga. Hudba Nekromantix je vyloženě poutavá se silně popovým nábojem a do hlavy snadno zarytelnými melodiemi. Kompletní příběh o Nekromantix si budete moc přečíst v nadcházejícím Mighty Freezinu, který velmi poeticky sepsal Woody.
