The Meteors. The Meteors, The ME-TE-ORS! Kdo zná, víc vědět nepotřebuje. Kdo nezná, ani mu víc asi nepomůže. Nejspíš se totiž nesetkal s hudebním stylem psychobilly, protože jinak by neexistovala omluva, jak sakra může neznat smečku, která byla u zrodu!
Jsou z Anglie. Dohromady se kluci, tedy dnes už spíš starší chlapíci, dali v roce 1980 v Londýně. Z jejich strany šlo o reakci na zpopíkovatělý rockabilly, který tehdy bylo docela trendy. Vemte rockabilly z přelomu sedmdesátek a osmdesátek, přidejte špetku nasranosti, dvě lžíce agrese a půl kila punk rocku a vznikne vám právě psychobilly. V případě The Meteors můžete natuty počítat i s texty z říše hororu, perverznosti nebo smrti. Prostě pro dnešní psychobilly klasika, co? Jenže tehdy tomu tak nebylo! Jakkoliv můžeme v hospodě u piva až do ranního rozbřesku debatovat nad tím, kde jsou počátky psychobilly, The Meteors byli prokazatelně první kapelou, která sama svoji hudbu jako psychobilly otevřeně definovala. The Meteors, Kings of Psychobilly. Jenže ani oni to neměli zpočátku lehký. Když k tomu všemu přidal frontman Fenech proudy kuřecí krve, kterou plival během koncertů do publika, některé kluby začaly jejich koncerty odmítat. Postava P. Paula Fenecha je sama o sobě docela „psycho“. U sebe nosí neustále dvě pistole – jednu v podpaží, druhou zastrčenou v botě. Odkládá je jen při fotografování a možná v nejintimnějších chvílích (což některé groupies popírají). A o tom, že je připraven bouchačky kdykoliv použít, není pochyb. Dokazuje to i jedna historka z Prahy, kde The Meteors vystupovali. Při čekání na tágo v boční uličce bouchla petarda nebo něco podobného, Fenech vyskočil, v sekundě z levé kanady vytáhl bouchačku a s užaslým výrazen a ďábelským pohledem vzrušeně vykřikl: „Wow! A gun fight!“
Ale zpět ke kapele…
Skalní fanoušci o nich tvrdí, že jsou ve známým vesmíru jedinou čistou psychobilly smečkou. Možná i v tom neznámým, čert ví. Vžil se tak i jejich slogan „Only The Meteors are Pure Psychobilly“, často zkracovanej na OTMAPP (trocha tý osvěty neuškodí). Na kontě maj snad miliony desek (dobrá, tolik asi ne, ale jen živáků je asi patnáct, přidejte si k tomu LP, 10“, 12“, singly a regulérní desky a dostanete se k nějakým asi 70 – 80 kusům), takže na snahu je zde nějak přiblížit dopředu raději rezignujem, neboť by to stejně k ničemu nebylo – prostě hrají a vydávají jako zběsilí. Naposled ve Futuru to byl opravdu velkej nářez… Ostatně Fenech a jeho kumpáni snad nikdy nezklamali. A že už maj’ na kontě více než 4500 koncertů! Co závěrem? The Meteors, „must see“ pro každýho, kdo kdy jen pomyslel na psychobilly nebo si pohrával s myšlenkou, že to je docela fajn hudba. A o těch, pro který je psycho námrd největší, ani nemluvíme!