Páteční report Marka Tomana/ foto Vojta Florian
Je vždycky fajn mít někde v baru volnou konzumačku – ovšem při pohledu na line-up letošních Mighty je to pocit, jako by měl člověk konzumačku ne za dvě stovky, ale za dva tisíce. Vlastně za dvacet tisíc. Teoreticky se využít dá…, jenom je jednomu líto, že všechno prostě nestihne.
A při prvním vkročení do areálu asi každého napadne: Tak co? Co se změnilo? Jsou to ještě ty samé Mighty? Program se posouvá během let od ska a reggae spíše k hc/punku, ale po prožití prvního dne je myslím jasné, že na své si přijdou všichni. (Dokonce mám pocit, že ctitel každého žánru bude mít pocit, že v jeho sféře jsou tady fakt hvězdy…) Ocenit je potřeba taky vychytávky jako přítomnost vegetariánské/ veganské kuchyně, nebo vietnamského občerstvení (byť jsem zvolil tepelně poněkud riskantní krevety, zůstaly tam, kde měly). Po hnusu z letošního jara, kterému se snad ani nedá říkat počasí, se taky podařilo zajistit skvělé festivalové parametry i v tomto ohledu. Díky pořadatelům za to všechno…!
A muzika? Discoballs klasicky odpálili začátek, a na další scéně Green Smatroll s italským pozounistou a velkou osobností ska/rocksteady Mr. T-Bonem, kterého jsme ten večer mohli ještě párkrát vidět.
Sto zvířat rozpoutalo v ještě trochu zpomaleném letním odpoledni barovou atmosféru i s klobouky a boa zpěvačky, pověšenými na věšáku, a s palmou na scéně. Francouzští Skarface jsou proti téhle české partičce naopak kapelou, která stojí na frontmanovi (po desítkách let činnosti a obměnách složení). Zároveň je to grupa, při které člověk může křičet „oi“ a nepřipadá mu to jako sprosté slovo. Kluk s tričkem s nápisem Skinheads against Racism v publiku ostatně dokazoval, že je tady jasno.
The Menzingers zastoupili melodický americký punk, který by se mohl klidně hrát v mainstreamových rádiích a myslím, že by ho posluchači s chutí skousli.
The Toasters jsou další příklad proměnlivé bandy postavené na frontmanovi – a na muzice. Je fakt, že kapela, která jako druhou pecku může nasadit Two Tone Army, má evidentně hitů dostatek. Mr. Bucket s písní Don´t Let the Bastards Grind You Down vzpomněl v závěru na politiky všude na světě, čímž dal termínu „bastards“ trochu konkrétnější význam. Na Toasters navázali New York Ska Jazz Ensemble (kapela někdejšího saxofonisty Toasters Freddieho) s hvězdnou dechovou sekcí, vyšperkovanou Kevinem Bachelorem (např. Skatalites) a opět Mr. T-Bonem. Dechy tady táhly kapelu, která měla neuvěřitelně čistý, stylový zvuk – ve vlastním žánru, ska-jazzu.
The Creepshow jsou pro Mighty známou kapelou, u které asi všichni očekávali, jak obstojí nová zpěvačka. Tahle potetovaná Barbie si nasazuje spadlé ramínko podprsenky s větší energií, než má pět chlapů, a zvesela atakuje kovovou bariéru mezi stejdží a publikem. Její „Rock for Life“ jí člověk opravdu věří.
Cena za nejlepší osvojení si češtiny v poděkování patří možná zpěvákovi The Subways, basačce jedno z prvních míst v energickém skotačení po scéně. Její vlasy poletovaly jako pohyblivý ohňostroj.
Bad Manners zase předvedli, jak to vypadá, když se na scéně objeví vorvaň. Zhruba tak totiž působil zjev mohutného frontmana Bustera a jeho dráždivé pohybové kreace. Po shlédnutí šlapavého, jednoduchého britského ska v Busterově pojetí člověk musel uznat, že tloušťka není v životě nijak na překážku.
Macka B se svým živým roots reggae posluchače poučil, co jíst (je vegan), a co kouřit.
A Fast Food Orchestra dokázali roztančit i medvěda, který spolu s Greenpeace bojuje za záchranu Arktidy. Pak už nastoupila noční taneční směna u menších stejdží.
První den za námi. Všechno se nestihlo. Fajn. Chceme víc!
M.T.