Nekromantix (USA)
Na životě lidí jsou poutavé především jejich jednotlivé příběhy. Všechny tyhle osudy, legendy a tajemství, které nás na ostatních vždycky tak fascinují. U muzikantů to většinou platí dvojnásob, pokud teda nejste Richard Krajčo, že ano? Představte si typa, který se narodí v Dánsku a svoje mládí tráví v jaderné ponorce jako radista. Pak se prostě nasere (nebo mu jebne, říkejte tomu, jak chcete), sebere se, sbalí si kufry a vypadne do USA.
Ale pojďme zpátky k celému příběhu. Píše se rok 1989, Kim Nekroman opuští svoji jadernou kámošku a vyplouvá do zcela jiných vod. Původně začíná jako bubeník, ale nakonec mu život zamíchá osudem a udělá z něj basistu. A to ne jen tak nějakýho. Pověstným se stal především jeho kontrabas ručně vyrobený z dětské rakve. Tento element se v historii Nekromantix stal nejen součástí image, ale především jejich poznávacím znakem.
Na to, že kapela má jen tři členy, vystřídalo se jich požehněně. Někteří skončili v Rezurex, jiní v Tiger Army a bohužel někteří jsou dokonce po smrti, což platí například o posledním bicmanovi, kterého nahradila strhující bubenice Lux. Nekromantix jsou rozhodně jednička svého žánru, minimáně ta, která aktivně koncertuje, což v jejich případě není zase tak časté. Do Evropy jezdí jen velmi zřídka, a kdy byli naposledy v České republice, by se člověk snad ani nedopočítal. Momentálně jedou turné v USA s The Reverend Horton Heat a navíc se zdá, že koncerty budou v létě na území Evropy jen tři.
Vydali osm desek, z nichž čtyři vyšly na Hellcat Records, takže tu máme další kapelu z této pověstné stáje Tima Armstronga. Hudba Nekromantix je vyloženě poutavá se silně popovým nábojem a do hlavy snadno zarytelnými melodiemi. Kompletní příběh o Nekromantix si budete moc přečíst v nadcházejícím Mighty Freezinu, který velmi poeticky sepsal Woody.
ZSK (DE)
Tak tuhle partu asi taky není úplně potřeba představovat. Od té doby, co naposledy vystoupila na Mighty Sounds, utekla už zatraceně dlouhá doba. Byl to druhý ročník, tedy rok 2006, přičemž kapela se navíc o rok později rozloučila se svými fanoušky v přeplněném hamburském klubu a na pár let tak vůbec nebyla šance ji vidět.
ZSK se samozřejmě dali zase dohromady a už téměř rok objíždí kluby a festivaly s novou deskou „Herz für die Sache“, která je jedenáctá v řadě. Všechny předešlé desky dokázali kluci nabouchat od roku 1997, kdy se dali dohromady coby skate-punková kapela, která v té době hrála především ve studentských centrech a skate parcích.
Dneska jsou ZSK nepřehlédnutelnou špičkou neměckého skate-punku, který na starém kontinentu slušně konkuruje žánrovým kolegům z USA, s nimiž se kapela poměrně často vyskytuje na jednom pódiu. Jejich říznému a velmi melodickému skate-punku s převážně německými texty dominují sociálně kritické texty především s antifašistickou tématikou, která se zdá být ústředním motivem většiny tvorby ZSK.
Evergreen Terrace (USA)
Hardcore punk jako hovado, melodickej, rychlej, bez zbytečnejch píčovin, tedy přesně tak, jak ho máme rádi. Pětičlenná parta Evergreen Terrace z Floridy se dala dohromady v roce 1999, debutovala o rok později deskou „Losing All Hope Is Freedom“, což je mimo jiné docela zajímavá myšlenka. Následovalo album „Burned Alive by Time“ a po něm cover album hitů, které obsahovalo předělávky kapel jako U2, Smashing Pumpkins nebo Tears For Fears. Podtrženo a sečteno, dohromady to dělá šest desek a pět singlů a kompilací. Deska poslední, nazvaná „Dead Horses“, vyšla v roce 2013.
Evergreen Terrace nám několikrát v minulosti proklouzli mezi prsty, takže jsme rádi, že se je podařilo získat právě na desátý ročník. Jejich smrtící koktejl nekompromisního hardcoru s výrazně melodickými linkami k nám sedne jak prdel na hrnec.
Bluekilla (DE)
Po téhle partě se slehla sice na nějaký pátek zem, moc dobře si však pamatujeme na jejich tour poster s názvem desky „Ska Is Our Business“, který nás vždycky rozesmál. Teď se vrátili zpátky a nové CD pojmenovali „Bluekilla Never Was a Ska Band“. Zkrátka a dobře, kluci mají smysl pro humor, což je dobře, protože hudba bez nadhledu stojí za starou belu. Bluekilla samozřejmě ska hraje, hrála a jak se zdá, tak i hrát bude. Poslední deska je hodně zábavná a samotná titulka je v refrénu ověnčená hromadou smyčcových vrstev jak vystřižěných z desek Barryho Whita. Každopádně Bluekilla jede dál, jede na Mighty a my doufáme, že zazní i jejich kultovní cover song „Skinhead Reggae“!
