Někteří z vás si možná tuhle skvělou švédskou partu budou ještě pamatovat z červnového koncertu v Lucerně, kde předskakovala Billy Talent. Ostatním možná zase napoví, že frontmanem není nikdo jiný než Rodrigo Alfaro z dnes již kultovní kapely Satanic Surfers. V té kdysi bubnoval, ale do paměti fanoušků se zapsal spíše jako její pozdější zpěvák.
Cesta Atlas Losing Grip se začala v roce 2005 a po třech letech intenzivního koncertování přišlo debutové album “Shut The World Out”, které se kapela okamžitě vydala představit k obrovskému úspěchu na evropské turné. Alfaro, který hostoval na prvním albu v několika písničkách, na post zpěváka nastoupil později v témže roce.
Kromě nedávného předskakování Billy Talent projeli Atlas Losing Grip několikrát Evropu, zazářili na části skandinávského turné vedle Bad Religion – tím to ale zdaleka nekončí. Kapela si zahrála společně s NOFX, Sick Of It All nebo třeba No Use For A Name a rozhodně nebyli na pódiích do počtu. S ojedinělou kombinací hardcoru a punk rocku, výraznými melodiemi, písničkami, ze kterých mrazí v zádech, odhodláním a obrovským nasazením jsou Atlas Losing Grip zkrátka kolegové zmíněných punkrockových velikánů se vším všudy.
Zmíněná debutová deska působí z dnešního pohledu hodně rozzlobeně a odkazuje k tomu, z čeho ALG vycházejí, tedy ke klasickému melodickému hardcoru. Druhá a zatím poslední deska “State Of Unrest”, která vyšla na labelu Black Star Foundation v roce 2011, vypovídá mnohem víc o tom, jakým způsobem kapela přetváří HC v punkrock a jak její členové během tříleté pauzy muzikantsky vyzrála. Už teď si troufáme říct, že Atlas Losing Grip mají pro mnoho z nás zaděláno na překvapení nadcházejícího ročníku Mighty Sounds.
